Zelená zóna

Film jede v takovým tempu, že s diváka udělá neškodnou sedící hroudičku schopnou pouze základních opičích výrazů typu "uáááá" nebo "ééé" No a závěrečná půlhodina....... to jsem snad ještě nezažil. Kdyby se závěrečná půlhodina filmu přihlásila na závody tryskáčů, tak vyhraje vzlatou a dva dny bude čekat v cíli na druhýho. Po obsahové stránce je tahle adrenalinová jízda dokonalou filmařskou obžalobou války v Iráku resp. důvodu proč tato válka vůbec začala. Matt Damon u mě definitivně vstoupil mezi hereckou extratřídu. V podstatě nesleze z plátna a přesto každý jeho slovo, každý jeho pohled nebo každý jeho gesto jsem očekával se stejnou dychtivostí jako pražský magistrát úplatky. Hudba, která mě ještě teď zní v uších se brzo přestěhuje i do mých repráčků ať to stojí co stojí. Tohle je prostě film na jeden nádech. (10.06.2010)

…překroucení a falešná prohlášení, vykonstruované informace….čímž způsobili rozpoutání války..... Prostě důvody, kvůli kterým začali válku jsou v prdeli. Efektní předvedení války v přímém přenosu, aneb kam CNN nemohla. Srdce vojáka AČR musí zaplesat při pohledu na velitele Damona a jeho tým. Já zase spokojeně vrním při všech těch zvukových efektech (vrtulníky, střelba). Líbí se mi Greengrassův předpoklad, že jsme inteligentní, proto nezabíhá do detailů a vrhá nás přímo do víru událostí. Je třeba najít ten správnej informační zdroj! Američané proti Američanům aneb nebuďme naivní, že všichni zde mají stejný cíl. Problém je, že to všechno víme. Koho to ještě dneska zajímá (a dojímá)? VŽDYŤ JSME VYHRÁLI!!! Tahle hra ,,na pravdu“ mě prostě na konci přestala bavit. To ať mi raději J.Bourne lže! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nemám představu, co znamená označení ,,Zelená zóna“. 2.) Chybí mi filmy O.Stonea. 3.) Chci důkaz, že cesta k demokracii v Iráku je komplikovaná. 4.) Konečně se dozvím pravdu o válce v Iráku. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** P.S.: 3* jsou málo, 4* moc. Teď Zubaidi raď! (16.06.2010)

Tak abych se přiznal, po finančních výsledcích v zámoří jsem žádné veledílo nečekal, mírně v poklidu mě nechávaly alespoň ohlasy kritiků a uživatelů imdb. Výsledek mě tudíž mile překvapil. Opravdu jak většina kolem píše, je to jízda od začátku až do konce a i závěrečné titulky snad mají drive závěrečné scény ze Za nepřátelskou linií. Spíše než o akční thriller se však jedná o thriller politický a o rozbroje mezi CIA a Pentagonem, mezi Brendanem Gleesonem a Gregem Kinnearem, kteří své role prožívají stejně intenzivně jako všichni ostatní (Damon, Isaacs) a nedělají tak žádný problém uvěřitelnosti příběhu a ztotožnení se s některou z postav (většina půjde stejně za Bournem, ehm tedy Damonem). S Bournem srovnávat nebudu, i když se to tak okatě nabízí. Řeknu jen, že spolupráce Greengrass + Damon + Powell je opět stejně těžkotonážní. Tmavé a neosvětlené scény - s tím jediným jsem měl problém. Na roztřesenou kameru jsem si už u Greengrasse zvykl, ale u akčních scén jsem díky tmě chvílemi ztrácel přehled. Škoda, zážitek mohl být ještě větší. (04.10.2010)

Pokud má někdo za to, že opětovné spojení Paula Greengrasse s Mattem Damonem (za přispění přepečlivě snímek rytmizující hudby Johna Powella) je pouze opakováním postupů známých již z posledních dvou bourneovských dobrodružství a opožděným příspěvkem k otázce války v Iráku, tak se nemůže víc mýlit._____ Samozřejmě že výchozí konstrukce v podobě výrazně individualistické a profesiální postavy po právu nedůvěřující autoritám a užití šouflkamery zůstává, ale jinak se vyprávění a dílčí stylistické postupy výrazně liší. Na místo téměř neustálé dvousekundové délky záběrů snímaných převážně v polodetailech či detailech, kdy každý další přináší narativně důležitou informaci, se pohybujeme někde kolem pěti vteřin ve velkých celcích či amerických plánech s mizanscénou přeplněnou dílčími podněty, které odvádějí divákovu pozornost od narativně podstatných prvků. (S přibývajícími minutami se mizanscéna vyprazdňuje, což má svůj význam.) Neliší se ale pouze způsob, jakým jsou dávkovány informace, nýbrž i jejich samotná povaha, kdy se nejde za jednou jasně vymezenou a spolehlivou stopou, protože ty se několikrát během filmu ukážou jako nestálé (identita zdroje, zprostředkovatel informací od zdroje, zdroj samotný...). Přehled tak máme jenom díky diegetickému zvuku, jako tomu bylo v bourneovkách, což ale neplatí do úplného konce, kdy je vysílačka rozbita a my se tak ztrácíme v nočních scénách, které nejsou uměle dosvěcovány, což spolu s ruční kamerou s výrazným zrnem přináší zdání realističnosti. (A opětovně: svícení zde má svůj význam, viz začátek a konec.)_____ Tato odlišná práce s informacemi, jejich dávkováním a spolehlivostí vede k tomu, že v závěru hlavní hrdina motivovaný touhou přijít na to, jak se to se ZHN má, vyjádří jasný názor, že nejenom důvod, proč došlo k válce, ale i samotná válka je pouhou vějičkou. (K čemu, vyjádří předtitulkový záběr.) Přesto si film zachovává určitou mnohost pohledů, což je geniálním způsobem vyjádřeno v závěrečném válečném střetu, kdy odlišná motivace postav odpovídá i jejich (směru) pohybu v prostoru. (30.05.2010)

Opožděná, levicově-partyzánská antiautoritářská paranoidní agitka propojující velice nešťastně Greengrassovy nekompromisní dokumenty, přesněji dukudramatické rekonstrukce, s hravými bourneovskými žánrovými světy, která vůbec nepočítá s tím, že skutečnost, že vojenské jednotky Spojených států nenašly zbraně hromadného ničení, byla sama o sobě pozitivním signálem: skutečně „totalitní“ mocnost by udělala to, co obvykle dělávají policisté – podstrčí drogy a pak „objeví“ důkazy zločinu (stejně tak nezapomeňme, že samotná skutečnost, že mučení ve vězení Abu Ghraib přerostlo ve veřejný skandál, který zahnal americkou vládu do defenzivy, je také kladným signálem – ve skutečně „totalitním“ režimu by se tento případ jednoduše ututlal). Na druhou stranu třeba přiznat, že Greengrass nebojuje proti americko-britské invazi do Iráků jako takové, ale bere si za téma hrubě nezvládnutou po-válečnou situaci, která nastala po okupaci a která zkomplikovala, či úplně znemožnila přenesení pravomocí do rukou Iráčanů. Symbolicky byl film natočený bez podpory americké armády, protože Greengrass je přece jen političtější režisér než pan blockbuster Majkl Bay, se kterým armáda spolupracuje ráda, kolportujíc přes něj náborové letáky mezi texaské hochy. (11.09.2010)